Zámek v Lysicích

(Vzdálenost asi 15 km)
Původně existovala v Lysicích gotická tvrz (písemně prvně doložena r. 1480, není však jisté, zda stála v místech dochovaných zbytků středověké tvrze, která je začleněna do záp. křídla dnešního zámku). Tvrz úzce souvisela s blízkým hradem Rychvaldem.

Diviš Černčický přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek v podobě vodní tvrze (to dosvědčuje zčásti dochovaný systém ochranných příkopů). Tato tvrz měla 3 patra a dochovala se jako západní křídlo dnešního zámku; dokladem je letopočet 1554 na jeho severní fasádě. Další výstavba zámku pokračovala v 80. letech 16. století. Nápis na zámeckém portálu a letopočet 1589 se vztahuje ke stavbě jižního a východního křídla (bohatá hřebínková klenba v přízemní prostoře jv. nároží zámku), prováděné za Hrona Březnického z Náchoda, jemuž patřil zámek do r. 1593. Byla též vybudována renesanční kaple, z níž se však dochoval jen portálek do sakristie s erbem Hrona Březnického z Náchoda a pánů z Kunštátu (tato kaple byla v místech dnešní novogotické kaple).

Současně s přestavbou zámku probíhala i úprava zahrady. Původně pozdně renesanční zahrada italského typu se zachovala v základních rysech dodnes. Byla vybudována zřejmě za Jiříka Březnického z Náchoda (1608 - 1634) ve svažitém terénu, východně od staré vodní tvrze. Součástí areálu se stala i obora, která vznikla v kopcovitém terénu severně od zámku a byla oplocena kládovou konstrukcí středověkého charakteru.

Další přestavba lysické tvrze, dodávající stavbě již výrazný zámecký charakter, spadá do let 1614-15. Za Jiřího Březnického z Náchoda a jeho syna Františka Leopolda byly vybudovány bosované arkády v přízemí a 1. patře vých. a záp. křídla. Těmito úpravami se postupně proměnila původní strohá středověká tvrz na reprezentační renesanční zámek, u něhož nemohla chybět ani typická pravidelně založená renesanční zahrada. V zahradě byla v manýristickém stylu vybudována salla terrena (otevřená zahradní místnost), vyzdobená v oválné kopuli nástropní malbou s groteskem. Stavba sally terreny byla dokončena r. 1666.

V 30. letech 18. století, za Antonína Amata Serényiho, prodělal zámecký areál barokní úpravu (patrně podle plánů Chr. A. Oedtla), jíž získal v podstatě dnešní podobu. Hlavním křídlem se tehdy stalo křídlo východní. Přístup do zámku včetně hlavního schodiště přeložil stavitel z původního záp. křídla do křídla jižního. V této etapě byla postavena zámecká věž a pokračovala výstavba zámeckého divadla v sev. části. Zámecké nádvoří se tak uzavřelo do kvadrátu. Současně byla upravena i zahrada včetně sochařské výzdoby. Stalo se tak v souvislosti s přístavbou hospodářské a správní budovy před jižním průčelím hlavní zámecké budovy a se zřízením čestného dvora. V té době vznikla západně od zámku oranžérie, před níž byly vybudovány terasy. V klasicismu bylo upraveno předzámčí (např. dům správce panství naproti hlavnímu vjezdu).

Výsledkem stavební činnosti v době empíru byla vedle úprav zámecké budovy - salla terrena s lodžií (před r. 1824) a po r. 1833 přestavba renesančního ochozu na krytou sloupovou kolonádu (pergola), tak charakteristickou pro Lysice, jíž došlo k přímému spojení zahrady s obytnou budovou. Vedle pergoly byla v 1. pol. 19. stol. postavena v zámeckém parku i oboře ještě řada saletů i účelových staveb (střelnice, skleníky, pseudogotická koroptvárna, včelín atd.).

Stavební úpravy v interiérech vedl místní zednický mistr František Vašíček. Hlavní schodiště (antikizující sloupové schodiště s pompejánskými malbami) bylo přeloženo zpět do záp. křídla za účelem vybudování reprezentačního rodinného sálu v již. křídle. Dále je třeba připomenout především stavbu domu panského správce (1800) a ovčína (1820 - 1821), projektovanou Janem Sarkandrem Thalherrem. Před r. 1844 byly upraveny skleníky a v 60. letech 19. století pak zámecká kaple; adaptace pokračovala i na začátku 20. století.

Také zahrada byla nově uspořádána. Někdejší menažérie se změnila v anglický park. Ostatní plochy dostaly přírodně krajinářskou podobu. V oboře byla vysazena kaštanová alej, zřízena koroptvárna, daňčí kůlna; byly strženy staré skleníky a nahrazeny novými.

Na konci 19. stol. a počátku 20. stol. byl zámek významným kulturním střediskem, neboť tu často pobývala zejména německá spisovatelka Marie Ebnerová z Eschenbachu, rozená hraběnka Dubská (1830 - 1916). Její pobyt připomínají dvě pietně udržované místnosti s cennými památkami. Se zámkem je rovněž spjata osobnost významného filologa-germanisty, vydavatele korespondence J. W. Goetha s Kašparem hrabětem Šternberkem, augustiniána Tomáše Bratránka (1815 - 1887).

Ve 2. pol. 19. stol. a na poč. 20. stol. bylo provedeno již jen několik drobnějších úprav. V 70. letech dal zřídit Emanuel Dubský v 1. patře již. křídla knihovnu, určené snad jeho neteři, rakouské spisovatelce Marii Ebner-Eschenbachové, rozené Dubské. Tehdy byly také vybudovány na hřbitově východně od obce dvě rodinné hrobky. V patře větší z nich je zřízena kaple.

V r. 1902 stihl barokní zámecké divadlo tragický požár. V r. 1904 bylo na jeho místě vybudováno dnešní sev. křídlo s prostornou halou, prostupující oběma patry. V jeho již. straně byla téhož roku zřízena secesní knihovna námořního admirála Ervína Dubského a vedle ní zbrojnice..

Od r. 1945 je zámek majetkem státu. V r. 1947 byly Lysice zařazeny do I. kategorie kulturně historických památek a zpřístupněny veřejnosti. V 60. letech 20. století byla opravena kolonáda a upraven anglický park. Na jižní straně byl ponechán romantický park včetně bazénu, na východ byla založena štěpnice. Terasa, zvaná Kapucínky, byla snížena a bylo ponecháno její půdorysné členění. V letech 1966-72 byla provedena generální rekonstrukce zámeckých interiérů.

Vlastní budovu zámku lze spatřit ze vstupního nádvoří, které kdysi bývalo čestným dvorem. Nádvoří je na již., záp. a vých. straně je sevřeno patrovými hospodářskými budovami. Mezi nádvořím a vlastní budovou zámku je vodní příkop z původní gotické tvrze. Příkop je přemostěn mostkem s krajkovitě probíranou cihlovou balustrádou. Ze záp. strany se připojuje ke starší části zámku barokní budova někdejší správy panství. Ve výši 1. patra je opatřena krytou dřevěnou pavlačí, propojující zámek s hospodářským traktem. Z vých. strany vystupuje nejcharakterističtější prvek lysického zámku - sloupová kolonáda s krytou dřevěnou pergolou. Současně se zde otvírá pohled do zámeckého parku. Nádvoří je vyzdobeno sochami a miniaturní kašnou.

Přístup k vlastnímu zámku zdobí čtveřice soch - Apollóna, Dia, Héraklea a Marta. Již. fasáda zámku je členěna několika pilastry s náznakem středního rizalitu. Ústředním motivem je vstupní portál se štukovým erbem Dubských a válečnickými emblémy, které se opakují v podokenních parapetových reliéfech v ústřední rizalitové části s bustami římských císařů v plné zbroji. Vertikální dominantou budovy je asymetricky situovaná hodinová věž.

Vstupním průjezdem, zaklenutým českou plackou, se vejde do vnitřního arkádového dvora. Na pilířích arkád jsou plastické štukové erby Dubských. Na vstupní straně je několik erbů rodů spřízněných s rodem Dubských (přátelské, legendární či rodinně pietní důvody). V přízemí již. arkády jsou 2 kamenné monumenty vztahující se k minulosti Lysic: náhrobní kámen s erbem Františka Leopolda, významného majitele zámku, a hraniční kámen lysického panství z r. 1690, vymezující směr k sousedním Drnovicím a Kunštátu.

Dnes je zámek ve správě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně a jsou v něm zajímavé dobové interiéry a umělecké sbírky. Vzácná bohatá knihovna byla po r. 1945 obohacena o větší část někdejší knihovny boskovického zámku. Stejně vzácný je i komplex místností s barokním či rokokovým mobiliářem a zbrojnice s rozsáhlými sbírkami evropských a orientálních zbraní. Bohatý soubor střeleckých terčů je řemeslnou prací samouků.
Více informací na:www.pamatky.com