Zámek v Kunštátě

(Vzdálenost 10 km)
Nejstarším předchůdcem kunštátského zámku byl hrad. Ten byl sídlem Kuny z Kunštátu, jenž se po něm psal roku 1279, hrad se však poprvé výslovně připomíná až v r. 1360. Podle Kuny bylo nazváno i městečko Kunštát či Kunino Město. Kunův otec Gerhard pocházel ze Zbraslavi u Rosic a v letech 1236 - 40 byl purkrabím v Olomouci.

Z tohoto rodového sídla později vzešel významný rod moravské šlechty. Od Kunštátu odvozují svůj původ i všechny vedlejší větve rodiny pánů z Kunštátu jak v Čechách, tak i na Moravě, a to rodina jevišovická, lestnická, stařechovická, lysická, boleradská, poděbradská i knížata münsterberská, která byla přímými potomky krále Jiřího z Poděbrad (t 1471), nejslavnějšího člena rodu.

Kunštát se zařadil mezi naše nejstarší šlechtické hrady.

Koncem 14. a počátkem 15. století byl hrad podstatně rozšířen, zvětšil se hradní palác spolu s věží a předhradím. Na palác navázala vrcholně gotická přístavba ukončená u románské čtyřhranné vstupní věže při severní obvodní zdi, z níž se v upravené podobě zachovala dvě podlaží. Gotický palác se v její blízkosti výrazně zužoval, a tím umožňoval výjezd do nádvoří.

V období pozdní gotiky vznikl ještě jižní trakt přiléhající ke studni a rozsáhlé vnější opevnění.

Jiří z Kunštátu a z Poděbrad se stal po r. 1448 majitelem Kunštátu a hrad znovu podstatně přestavěl. Kolem hradu byl okolo poloviny 15. století zřízen parkán, jehož části stojí na západě a východě, a okružní val dostal kontreskarpovou zeď. V severovýchodním nároží hradu vznikla nová branská budova, kterou zachytil plán würtemberského důstojníka Nicolaie z let 1710 - 20. Vstup do ní vedl ze severního předhradí přes dlouhý most. Hřbet před příkopem přehrazovala silná štítová zeď ukončená na východním konci hranatou Poděbradovou věží, jejíž jedna hrana je jako břit vytažena ve směru ohrožení. Ke zdi se současně připojilo předhradí s převážně renesanční zástavbou. Pouze na východě je do ní zakomponováno pozdně gotické křídlo s průjezdem opatřeným drážkou pro padací mříž. Vstup je renesančním bosovaným portálem s přetahovanými pásy, nad nímž je nečitelná reliéfní deska s erbem Kunštátů.

V r. 1520 prodal poslední majitel z rodiny pánů z Kunštátu Ludvík Zajímač z Kunštátu a z Jevišovic kunštátské panství Vilému z Pernštejna, za něhož prodělalo mimořádné úpravy předhradí

Renesanční přestavby započali již Černčičtí z Kácova (1529-58). Do roku 1590 je dokončila hrabata z Hardeka. Půdorys hradu byl dotvořen do trojkřídlé podoby, přičemž nádvoří bylo otevřeno vybořením střední části hradby a v jihozápadním koutě nádvoří vzniklo věžovité schodiště. Zřízení zahrady na zasypaném jižním příkopu proměnu v zámek dovršilo, úpravy se však nedotkly předhradí.

Hrabě Kašpar Fridrich z Lamberka okolo roku 1680 většinu objektu barokně upravil. Zámek zvýšil o jedno podlaží, vystavěl pod chodbou prvního patra arkádu a upravil fasády. Jejich podobu s převážně horizontálním členěním kordonovými římsami a pilastry jen na středním křídle ukazuje vyobrazení na konvici z konce 17. století. Při přestavbě byla ponechána podstatná renesanční část zámku, stejně jako hranatá věž z někdejšího hradu. V první barokní fázi byla zřízena také honosná zámecká kaple, v druhé most přes příkop (datován 1734) do čestného dvora (nádvoří).

Dnešní vzhled s vysokým pilastrovým řádem a bohatě řezanými (neprofilovanými) šambránami oken je již klasicistní a pochází z přelomu 18. a 19. století. Klasicistní úpravy prováděli již Honrichsové, z nichž Kuno zřídil v převážně renesančním předzámčí pozoruhodnou slepou arkádu a pseudogotický altán zahrady.

Počátkem 20. století byl zámek upravován znovu; v romantickém stylu byla přebudována hradní brána, původní obvodové hradby se změnily v terasy a vzniklé prostory byly parkově upraveny. Také interiér dostal romantický ráz. Posledními majiteli zámku v 19. a 20. století byli Coudenhoveové. Dnes je zámek státním majetkem a slouží jako depozitář Moravského zemského archivu.
Více informací na: www.pamatky.com